Jdi na obsah Jdi na menu
 


O plemeni

Papillon (trpasličí kontinentální španěl) je plemeno velmi starého původu. Tradičně se objevuje na plátnech Rubense, van Dyka, Renbranta, Goyi i Tiziana. Trpasličího kontinentálního španěla vlastnily madame Pompadour, Marie Antoinetta i císařovna Marie Terezie (jejího psíka můžete najít vycpaného ve vídeňském přírodně - historickém muzeu). Většinou na těchto historických dokumentech najdete psíka stavbou těla, zbarvením i osrstěním podobného papillonovi, ovšem ještě se zavěšenými ušními boltci. Tato varianta se dochovala dodnes a v současné době se nazývá "phalené". V naší republice se chovem variety phaléne zabývají chovatelská stanice TENNANT a chovatelská stanice AWILLON.
Cílenou plemenitbou byl později vyšlechtěn dnes častější, oblíbenější a svým vzhledem atraktivnější "papillon". Papillon má vztyčené uši a zvnitřku porostlé jemnou hustou srstí. Zvnějšku pak dlouhými "třásněmi", které spolu s dostatečnou velikostí ucha se správným nasazením, dotvářejí charakteristický dojem motýlích křídel. Tomu vděčí papillon za své jméno.
Tento psík patří do skupiny společenských trpasličích plemen a jeho nevelké rozšíření, oproti např. čivavám nebo jorkům, jde mnohdy na vrub malé propagaci a neznalosti veřejnosti. Laici ho často považují za špice, čivavu či křížence.
Papillon se odlišuje dvěmi velikostními kategoriemi:  
  • do 2,5 kg
  • od 2,5 kg - 4,5 kg
U papillonů je základní barvou bílá s jakýmikoliv barevnými skvrnami, žádoucí je pravidelná lysina na hlavě. Je to dlouhosrstý psík, se srstí nejdelší na ocase, na krku tvoří bohatý límec, praporce na předních končetinách a na zadních "kalhotky". Žádoucí osrstění uší již bylo popsáno. Srst je splývavá, ne příliš jemná, lehce zvlněná nebo rovná. Nesmí být podsada připomínající špice. Srst neplstnatí, takže údržba je snadná, v době mimo línání stačí pročesat jednou týdně.
Prostě je to dobře stavěný, proporciální, jemný, ale pevný psík.
Papillon se správnou povahou není agresivní, ani bázlivý, postrádá jakoukoliv hysteričnost, která se často objevuje u jiných trpasličích plemen. Je inteligentní, zvídavý, temperamentní, miluje pohyb venku a dlouhé procházky. V případě nutnosti se přizpůsobí a je ochoten svůj elán vybít i běháním za míčkem apod. Nesmírně rád se a ochotně učí, je ovladatelný.
Je to hrdý a sebevědomý psík, který se nebojí, bez problémů se snáší s jinými plemeny a nevyhledává rvačky. Jako ostatní trpasličí plemena je však velmi snadno zranitelný, proto musí být majitel velmi opatrný. Toto plemeno patří mezi dlouhověké - patnáctiletý papillon není vzácností a temperament si obvykle zachovává do vysokého věku. Kdo tedy chce společníka bezproblémového, stále dobře naladěného, přizpůsobivého a přítulného, bez větších nároku na držení, ať si pořídí papillona. 

 
Standard Papillon (Epagneul nain continental) FCI č. 77
Země původu
Francie a Belgie
Upotřebení
Společenské plemeno 
Klasifikace
Skupina IX. - společenský a doprovodný pes 
Celková charakteristika
Trpasličí španěl s normální a harmonickou stavbou těla, dlouhosrstý, s mírně delším čenichem, který je kratší než lebka. Je živý, půvabný, a přesto silný, s hrdým chováním a nenuceným a elegantním pohybem. Tělo je o něco delší než vyšší.  
Uši
jsou vysoko nasazeny s dobře rozevřenými boltci, směřujícími šikmo do stran. Vnitřní (středová) linie boltce tvoří úhel asi 45° k horizontále. V žádném případě nesmí stát ucho kolmo a jakkoli se podobat uchu špice, to je nepřijatelné. Vnitřní stranu boltce pokrývá jemná, lehce zvlněná srst, z níž ta nejdelší mírně přesahuje okraj ucha. Vnější strana ucha je naopak silně pokryta dlouhou srstí, která podél okraje vytváří výrazné třásně. Ušní boltce jsou tenké, ale pevné. Chrupavka se nesmí při pohmatu rukou směrem ke špici ztenčovat. Uši jsou nasazeny dosti vzadu na hlavě, s dostatečným odstupem od sebe tak, aby byl dobře viditelný lehce zaoblený tvar lebky 
Hlava
Tvar lebky kulatý jak z předního, tak z bočního pohledu, nad nosní partií náznak středně hluboké rýhy, nosní hřbet rovný, mírný stop. Nosní houba malá, černá, kulatého tvaru, na horní straně může být mírně nedotažená. Pysky silně pigmentované, úzké, těsně přiléhající. Dobře utvářený, normální skus. Jazyk nesmí být vidět. Tlama poměrně silná, správně uzavřená.  
Čenich
Kratší než lebka, jemný, špičatý a z boku nepříliš vykrojený, není zdvižený. 
Oči
Dosti velké, široce otevřené a velmi širokého mandlového tvaru, nevypoulené. Jsou umístěny dosti nízko na hlavě, vnitřní oční koutek leží na linii přechodu mezi lebkou a čenichem. Mají tmavou barvu a velmi výrazný pohled. Oční víčka jsou dobře pigmentována.  
Krk
Střední délky, šíje je mírně klenutá.  
Trup
Ani příliš krátký nebo příliš klenutý, ani pronesený, nesmí působit příliš plochým dojmem.  
Bedra
Pevná a lehce klenutá.  
Hrudník
Široký, dosti hluboký. Obvod hrudníku,měřený okolo posledního páru žeber, má odpovídat přibližně kohoutkové výšce. Žebra jsou dobře klenutá.  
Břicho
Lehce vtažené. 
Ocas
Vysoko nasazený, spíše delší a pokrytý bohatou srstí, která vytváří krásný prapor. Pokud je pes v afektu, nese ocas zahnutý nad hřbetem, takže se špičkou může dotýkat zad. Nikdy nesmí být zatočený nebo celou plochou ležet na zádech.  
Končetiny
Nohy rovné, pevné, jemné.  
Rameno
Dobře vyvinuto, přiléhá k trupu. 
Paže
Stejně dlouhá jako ramenní kost, tvořící normální úhel a dobře přiléhající k trupu. 
Nadprstí
Patrné z profilu. 
Tlapky
Dosti dlouhé, tzv. "zaječí", rovnoběžně stojící na jejich polštářcích. Silné drápy, přednostně černé, světlé u psů s hnědou a bílou srstí (bílé drápy u bílých psů a u psů s bílými končetinami nejsou chybou, pokud je zvíře jinak dobře pigmentované.) Prsty jsou suché, s pružnými polštářky, mezi prsty je jemná srst, která přesahuje okraj tlapky a tvaruje ji do špičky.  
Hlezno
Normálně zaúhlené.  
Pohyb
Volný, působí hrdým dojmem, krok elegantní  
Srst
Lesklá, bohatá srst bez podsady je lehce zvlněná (nezaměnit s kudrnatou), nepříliš měkká, spíše trochu pružná s hedvábným leskem. Vlas je tenký, lehce zvlněný a ploše ukořeněný. Orstění je podobné jako u malých anglických španělů, odlišuje se ale od srsti pekingských palácových psíků. V žádném případě se nesmí podobat osrstění špice. Srst je krátká na obličeji a mozkovně a na přední straně končetin, středně dlouhá na těle. Na krku tvoří dlouhá srst překrásný límec a bohatou náprsenku přecházející na hruď. Na uších a na zadní straně předních končetin tvoří srst dlouhé praporce. Velmi dlouhá srst na zadní straně stehen tvoří lehce zvlněné, poddajné kalhotky. Srst mezi prsty je jemná, zdůrazňuje štíhlost tlapky a opticky ji prodlužuje.
Mnozí dobře osrstění psi mají na kohoutku srst dlouhou od 7,5 cm a 15 cm dlouhé praporce na ocase.  
Barva
Na bílém podkladě jsou všechny barvy povoleny. Na trupu a končetinách musí bílá barva v poměru k ostatním převládat. Žádoucí je bílá, více či méně široká lysina na hlavě. Bílý odznak na zátylku je přípustný, avšak převládající bílé zbarvení hlavy je vadou. U všech psů musí být pysky, oční víčka a především nos dobře pigmentovány.  
Velikost
Kohoutková výška přibližně 28 cm. 
Váha
Dvě kategorie:
1) méně než 2,5 kg
2) od 2,5 do 4,5 kg, minimální hmotnost: 1,5 kg  
Chyby
Následující chyby nejsou vadami vylučujícími z chovu, ale jsou při posuzování pro zvíře přitěžující, a tato zvířata nemohou obdržet nejvyšší známku "výborný".  
  • převládající bílé zbarvení hlavy
  • plochá nebo jablkovitá lebka nebo lebka příliš zaoblená jako u malých anglických španělů
  • příliš silně nebo naopak málo zdůrazněný stop
  • jiný než černý nos
  • klabonos nebo zdvižený nos
  • neúplný pigment na očních víčkách a pyscích
  • podkus a zvláště předkus
  • malé oko, příliš kulaté, vystupující, světlé barvy, viditelné bělmo, když se pes dívá před sebe
  • kapří nebo pronesený hřbet
  • ocas zatočený, ploše na zádech ležící nebo do boku spadající (jedná se o vlastní ocas, nikoli o srst, která v dlouhých praporcích spadává na hřbet)
  • křivé přední nohy
  • uzlovité nadprstí
  • slabé zadní končetiny
  • zadní končetiny rozbíhavé v kolenou, hleznech a tlapkách
  • jednoduché nebo dvojité paspárky na zadních končetinách jsou nežádoucí a doporučuje se je odstranit
  • vytočený nebo vtočený postoj končetin
  • drápy které se nedotýkají země
  • chudé osrstění, příliš měkká nebo naopak odstávající srst, dále srst, která roste z kořínků kolmo nebo naopak rovně, plstnatá srst, podsada, která připomíná křížení se špicem
Vážná vada  
  • polovztyčené ucho, nebo ucho s překlopenou špičkou
Vyřazující vady 
  • růžová nebo růžově skvrnitá nosní houba
  • podkus nebo předkus, pokud se řezáky vůbec nedotýkají